Je třeba velmi důrazně odlišit veřejné sbírky, například tříkrálovou sbírku a ostatní, které už mají za sebou nějakou tu tradici, většinou to dělají místní neziskovky a vy víte, že to, co tvrdí na papíře, tak je pravda a vždycky se o tom můžete přesvědčit. Pokud ale navštívíte nějaké velké evropské město, často na vás čeká velká facka – v některých částech města až tristní chudoba. To vše vám uvázne v hlavě a přesně na tyto obrázky poté spoléhají spekulanti, kteří už ví, jak z lidí vytáhnout peníze.
Sbírky na děti z domovů
Takové podvodníky poznáte velmi jednoduše. Nic vám nevysvětlí, ani nepozdraví, prostě k vám přistoupí, vnutí vám tužku do ruky a ukážou na papír. Samozřejmě, že těch papírů je tam více, jenže je vám ukázán pouze záznamový arch s nějakými podpisy. V nadpisu většinou stojí, že se vybírají peníze na nějaké, ideálně, hluché, slepé a postižené děti z dětských domovů, kterým hrozí vystěhování a dětský domov vyhořel. Zkrátka neštěstí samo. Vy se však musíte bránit a nepodepsat nic. Žádná veřejná sbírka, takhle na ulici, nikdy nebude chtít, abyste se někde podepsali – vhodíte do kasičky dvacet korun a nashle.
Co se skrývá na ostatních papírech?
Většinou to jsou dalekosáhlé podmínky, ke kterým jste se nevědomky podpisem zavázali. Většinou po vás chtějí zaplacení horentní sumy s odkazem na to, že jste to podepsali a teď už musíte zaplatit. Jestli si myslíte, že vás to váže na zaplacení padesáti korun, tak to jste na omylu, takoví si rovnou řeknou klidně o padesát euro. Na vás je pak kladen nátlak, ať zaplatíte nebo budete platit ještě víc a spousta lidí nakonec podlehne.
Na jednu stranu lze podvod rozpoznat ihned, ale většinou důvěřivý člověk doplatí na svou dobrotu, nebo spíše hloupost, protože si v dané chvíli nevzpomene například na ty tři krále, kteří po vás určitě podpis nechtějí. To se pak špatně přemýšlí, když po vás na ulici začnou řvát, ať podepíšete. Důležité však je – nedat se!