Suezský průplav, 163 km dlouhý kanál spojující Středozemní a Rudé moře. Svým otevřením roku 1869 ukončil zdlouhavé obeplouvání celé Afriky při obchodech s Asií, a ještě víc roztočil už tak rozjetá kola světového trhu. Ten v té době již ovládalo USA, ale ve spojitosti se Suezem to bylo zejména Britské impérium, zároveň do průplavu investovalo nemalé částky a stalo se tak jeho správcem. Po 2. světové válce je Suez ve správě „Anglo-francouzské společnosti Suezského průplavu“, i do těchto afrických končin však přichází neklid „Studené války“.
Roku 1952 dochází k Egyptě, na jehož území Suez leží, k vojenskému puči, král je sesazen a vyhnán a Egypt je prohlášen republikou. Po 2 letech vnitřních bojů se do jeho čela staví prezident Gamál Násir, někdejší vůdce převratu. Myšlenkově spolu s celým Egyptem směřuje ke komunistickému SSSR, mimo jiné tak začne mluvit i o znárodňování. To se stane skvělou záminkou pro obsazení Suezu, ve skutečnosti jde o to, že Násir chce vybírat poplatky za průjezd Suezem pro Egypt, aby naplnil státní pokladnu a financoval stavbu obří Asuánské přehrady.
26. července 1956tak začíná „Suezská krize“ a Západ musí jednat. Ponížená Británie spolu s Francií se snaží USA vtáhnout do konfliktu s Egyptem, americký prezident D. Eisenhower však striktně odmítá. Důvod je jasný – boj s Egyptem neschvaluje OSN, která má tehdy navzdory Studené válce velký vliv. Kdyby USA vstoupilo do války, ztratí na půdě OSN punc „toho lepšího“ a nebude moci řešit potlačení Maďarského povstání Sověty, které právě probíhalo.
Britský premiér A. Eden se rozhodne pro riskantní krok a spolu s Francií se dohodnou na útoku s Izraelem, úhlavním nepřítelem Egypta. Izraelský premiér D. Gurion souhlasí a 29. říjnapřes Sinajský poloostrov zaútočí na nepřipravený Egypt.
Británie pokračuje ve svém plánu. Podá jednodenní ultimátum (na kterém se s Izraelem předem dohodla) vyzývající obě strany k ukončení bojů a opuštění Suezu. Dle předpokladů Egypt odmítá, a tak přichází britsko-francouzská invaze 79 tisíc mužů. Suez je rychle dobyt a válka zdá se ukončená.
Vzápětí však přichází nečekaný zvrat na nečekaném místě – na půdě OSN USA a SSSR společně odsoudí britsko-francouzsko-izraelský útok na Egypt a všechny 3 státy vyzvou k okamžité kapitulaci. Sověti hrozí útokem na Londýn a Paříž a USA chtějí vypustit své zásoby britské libry na trh, což by ji absolutně znehodnotilo.
V prosinci 1956je tedy skutečně dobojováno a o výsledku nerozhodli vojáci ale diplomaté. Británie, Francie i Izrael se stáhnou a Suez a Sinajský poloostrov obsadí „mírové jednotky OSN“, Suez i poplatky z něj zůstaly Egyptu.
A co „Suezská krize“ změnila? Světovými mocnostmi se nadobro staly USA a SSSR, Británie definitivně ztratila svou pozici velmoci a co je hlavní – celý svět zjistil, jak nejednotné jsou státy Západu, které byly považovány za ony „ochránce světového míru“.