Ani ten sebeinteligentnější člověk už dnes nedokáže pobrat ve své hlavě tolik informací, kolik se jich dá získat s pomocí počítače. A to navzdory tomu, že nejsou počítače živé. A může-li nás lidi v tomto ohledu něco utěšovat, pak to, že se zároveň snad do žádné lidské hlavy nevměstnalo i tolik hloupostí, kolik nám jich můžou nabídnout právě počítače. A proč je tomu tak? Přece proto, že za ‚chytrostí‘ počítačů stojí jenom lidé, ti, kdo do nich něco vkládají a pak se o to třeba prostřednictvím internetu dělí se zbytkem světa. A podle toho, co tam kdo vloží, to také vypadá.
Kdokoliv potom má takový počítač, má i přístup k oněm zmíněným informacím. I k těm důležitým, relevantním a pravdivým, i k těm, které nás dokážou leda tak zmanipulovat, poplést a třeba i citelně poškodit.
Z čehož vyplývá, že jsou pro nás lidi PC zároveň skvělými pomocníky i potenciálními nepřáteli. A abychom tuto skutečnost nějak zvládli, je třeba určitá ‚dělba práce‘. Při které je dobré, když počítače poskytují informace a lidé nad těmito informacemi přemýšlejí, hodnotí je dostatečně realisticky a nesednou jen tak někomu na lep.
Ovšem to je pochopitelně jenom ideální stav. Kterého se snad ani nedá dosáhnout. Protože je přes počítače k získání stále více všelijakých informací, a lidé, kteří mají možnost je využívat, postupně hloupnou, myslet přestávají a berou to zde publikované jako dogma. Čímž se stáváme na počítačích stále závislejšími. A stále zranitelnější těmi, kdo jsou kdesi na druhém konci internetu a přes počítače s námi nejednou manipulují tak, jak jim to vyhovuje.
Ale když kvůli tomu utrpíme nějakou škodu, nesmíme svým PC spílat a dávat jim to za vinu. Protože je v tom výpočetní technika naprosto nevinně. Byla přece stvořena člověkem a člověk je i za vším, co tato nabízí. Zatímco samotné počítače bez vlivu lidí by byly jen nefunkční přístroje, které by nám dokázaly leda překážet. Což by nám sice neškodilo, ale ani neprospívalo.