Pokud se domníváte, že jste čaje vypili například na táboře nebo v nemocnici dost, nedejte se mýlit. To nebyl čaj v pravém slova smyslu. To byla břečka. Vyvařené něco, co nemělo většinou s čajem nic společného. Do kotle se mrskne, co je po ruce, nechá se to vařit jako ponožky a posléze se to vydává za čaj. Pokud jste měli štěstí, vyvařil se opravdu jen čaj, a to někdy i s papírovými pytlíčky a provázky včetně nálepek. Ono se to potom scedí, že jo. Jenže, znova opakuji, není to čaj. Ten pravý se totiž nevaří. Ten se spařuje a vždy jen na určitou dobu. Každý jinak. Jde o to vylouhovat z něj co nejvíce látek a neudělat si ho hořký dlouhým „pobytem“ v horké vodě. Ano, některé čaje skutečně zhořknou.
Máme hned několik druhů čajů, převážně všechny se pěstují na východě naší planety. Dělí se na šest druhů, a to na černý, zelený, žlutý, bílý, oolong a puerh. To je jen základ, mohou pak vznikat ještě jiné poddruhy a mohou se dělit také na zemi ze které pocházejí. Například čínský nebo japonský čaj. Pokud se domníváte, že jsem vynechal čaje ovocné, tak nevynechal. To jsou takzvané nečaje. Těmto odvarů se čaj pouze říká, a tak nějak se to zabydlelo. Všude kam přijdete vám nabídnou jablkový čaj, mátový čaj a tak podobně. Když je pak upozorníte, že čaj „uvaříte“ pouze z čajových lístků, neuspějete.
A miliony sáčků se prodávají také jako čaj, takže asi nemá cenu proti tomu bojovat. Stejně jako proti tomu, že vám čaj někdo uvaří. Může uvařit vodu a nechat v ní čaj louhovat. I když je pravdou, že se skoro všude čaj mrskne do vody a jde se na pivo. Fuj. Pokud si tedy chcete vychutnat skutečně pravý a dobrý mok, zkuste třeba již výše popsaný japonský čaj. Objednáte si jej kliknutím na odkaz o něco výše, asi v polovině článku. Přijde vám až domů i s návodem, jak je správně připravit. Až jej budete mít, zalezte někam do klidu a relaxujte i s čajem.